Hume’s influence on Madison’s policy of religious tolerance Adéla Rádková Pro Fil, 2018 Clanek ma za cil ukazat podobnosti mezi Humovou a Madisonovou politickou filozofii v oblasti politiky naboženske tolerance. Humův kritický postoj k cirkvim a k naboženstvi je dnes v interpretacni literatuře velmi znamý. Casto se vsak zapomina na důsledky, ktere z tohoto postoje plynou pro jeho politickou filozofii. Hume se totiž na mnoha mistech sveho rozsahleho filozofickeho dila (kam je třeba řadit i jeho Dějiny Anglie a mnohe eseje) zamýslel nad otazkou, jak řidit stat nabožensky roztřistěný do cirkvi a sekt. Podobně se i jeden z nejvýznamnějsich otců zakladatelů, James Madison, obaval nazorově roztřistěne spolecnosti; přicemž co do důvodů i řeseni tohoto problemu je patrna podobnost mezi jeho a Humovými myslenkami. Hume i Madison shodně považovali za zdroj lidske tendence ke stranictvi lidskou přirozenost a řeseni teto stranickosti spatřovali jednak v ustaveni statu na co nejsirsim uzemi, a jednak v co největsi miře tolerance rozlicných nazorů i v naboženských otazkach. Oba argumentovali tim, že se v dějinach prakticky ukazalo jako nejucinnějsi pravě zavedeni co nejsirsi naboženske tolerance. Kromě toho Madison použiva stejne metafory a výrazy ve stejnem kontextu jako Hume. Humův vliv na Madisona v otazce naboženske tolerance tak nelze při interpretaci intelektualnich zdrojů Jamese Madisona dale přehližet.
